Recenze závodu
Zátopka jsem běžel již pětkrát. Poprvé v roce 2014, tenkrát bez jakékoliv předchozí přípravy (pokud nepočítáme jízdu na kole a plavání) a ještě jsem se snažil trhat u toho rekordy. V tom roce byly ještě sprchy a občerstvení na stadionu. To si moc dobře pamatuji, protože jsem měl značné potíže tam z muzea vůbec dojít. Pak už od roku 2017 pravidelně - 2018 , 2019, 2020 a nenechám si to ujít ani letos (pokud vše vyjde). Já osobně tento závod hodnotím jako jeden z těch nejvíce povedených v našem regionu. Zázemí školy v Kopřivnici je plně dostačující, i když na WC je tam vždy trochu fronta. Ale to je všude na závodech. Na startu je poměrně dost místa si najít to své. Úvodní ceremonie a připomenutí, proč to vlastně běžíme – olympionik Emil Zátopek by slavil další narozeniny, je motivující a dobrým nabuzením (probuzením) pro ty, kteří v 11 hodin dopoledne stojí na startovní čáře ještě v polospánku a přemýšlí, co tu vlastně dělají (jako já v roce 2014). Trasa se mi osobně líbí, taková fajn zvlněná, není to zkrátka nuda jako nějaké jiné půlmaratonové tratě. Občerstvovací stanice jsou poměrně časté, první polovina běžců asi o většině z nich ani neví, míjí je, až ty od Veřovic začínají být více aktuální. Já osobně uvítám mokrou houbu, kterou si připlácnu na čelo a za krk, a pak s ní běžím až do další stanice, kde ji odhazuji. Vždy mě to trochu nakopne, možná jen psychicky, ale je to tam. Fanoušci kolem tratě, zejména v Ženklavě, jsou super! Zázemí v cíli je moc fajn. Prvotní občerstvení ovocem, pitím, a pak i jídlo (kuře s chlebem) a pivo či kofola je balzám nejen na těle! Navíc vstup zdarma do areálu dřevěného městečka beru jako velký benefit pro celou rodinu, kamarády, fanoušky. Takže ve startovném toho dostaneme tolik, že bych to za tento závod zaplatil klidně i dvakrát. Zapomněl jsem zmínit možnost bezplatného odvozu autobusem na místo startoviště a dovoz všech věcí zpět. Závěrečné vyhlašování starosty zúčastněných měst Rožnova a Kopřivnice a olympioniky ČR je třešničkou na dortu, rád se vždy zúčastním až do samotného konce. Zkrátka za málo peněz, mnoho muziky, což zejména na komerčně pojatých závodech samozřejmě nemůže platit a neplatí. Dovolím si tvrdit, že jiný závod, který by lépe plnil nejen sportovní, ale i kulturně-společenskou úlohu, v okolí budeme těžko hledat. Za mě 1 s *!
Marek Tretera
Já moc závodů neběžel, ale tento je opravdu povedený. Hlavně tam není na startu přecpáno, trasa není nudná a všechno okolo závodu se mi moc líbí. Jediné, co bych zlepšil, je můj čas, ale to už musím sám!
Drahomír Hrůzek
Na rozdíl od Marka Tretery jsem Zátopka běžel pouze čtyřikrát v letech 2016 - 2019. V roce 2016 mě tam přitáhl bratranec. Furt na mě: pojď do toho, Petře. Lákal mě na to, že za levné startovné mě autobus doveze na start do Kopřivnice, poběžím 22,3 km či dostanu předstartovní balíček. To vše zmiňoval Marek. Koukal jsem, jak si na šatně někteří masírovali nohy před závodem. Dostala mě ta atmosféra. Skoro jako na olympiádě. Lidé v obcích bouchali do kuchyňského nádobí a křičeli: pojď, přidej, makej atd. Běhal mi mráz po zádech. Na druhý den jsem ráno nebyl schopný dojít na WC. A do toho mi psal kámoš, že mám běžet Radhošťskou výzvu. V roce 2017 jsem se zlepšil o 21 minut. Běžel se mnou 17-letý syn a 18-letý Honza. Asi 14 dní jsem bojoval, abych tam dostal syna. Nakonec mi pořadatelé dali číslo pro syna. A on tam napoprvé bouchl čas 1:43 a drobné v 16 letech. Na šatně jsme poznali jednoho borce - Dana Mičolu. Tenkrát na syna neměl. Dan vše zúročil později. V roce 2018 jsem poznal na šatně holku Barču. Celý závod jsme se mlátili, až posledních pět kilometrů jsme běželi spolu. Dobíhali jsme chycení za ruce. Pro mě nejkrásnější doběh na závodech. Čas 1:45:03. Po závodě jsem v cíli spontánně nabídl Barči spolupráci na ultra. Kočka hned řekla nadšené ANO. A v roce 2019 jsme spolu běželi Jesenickou 60 a B7. Po B7 jsem netrénoval. Byl jsem zraněný. Podle toho to vypadalo na Zátopkovi. Poprvé jsem se nezlepšil. Jsem ale srdcař. Na start jsem se nepostavil až v roce 2020. Měl jsem teploty a šel na noční. Musel jsem i zamáčknout slzu. Bylo mi to líto. Tak jsem aspoň šel fandit do parku. Ta atmosféra v cíli je neskutečná. Moderátor to vždy rozproudí. A v cíli se mi líbí ty pozávodní analýzy u piva.
Petr Škrobák, starší
Za mě je to krásný závod poblíž mého bydliště. Až na kopeček v půli závodu se mi běží vždy skvěle a podpora fanoušků, závody pro děti, jak v mém rodném Rožnově, tak v Kopřivnici, úžasně doplňuje atmosféru, která není nikde tak úžasná, jak právě tady. Čím více tuto trasu běhám, tím více mám pozitivní náladu a to je přece úžasné! Těším se na následující ročníky, včetně tohoto. Nesmím zapomenout na paní Zátopkovou, moje slova ani nevyjádří, jaká ve skutečnosti byla s panem Emilem Zátopkem. Úžasní lidé, úžasný závod!
Dan Mičola
Běh rodným krajem Emila Zátopka je pro mně srdeční záležitostí. Závod má neopakovatelnou atmosféru a spojuje v sobě tradici a vzpomínku na jednoho z nejlepších atletů všech dob. Pořadatelé závodu taktéž drží krok s nejnovějšími trendy v pořádání běžeckých závodů a běžcům zajišťují perfektní komfort. Za nízké startovné je o běžce skvěle postaráno - od atraktivní běžecké tratě, přes pravidelně umístěné občerstvovací stanice, zástupy fanoušků po trase, stylové zázemí v rožnovském valašském muzeu, oběd v cíli, teplá sprcha, bohatý kulturní program, skvělé ceny pro nejlepší, spousta vypsaných závodních kategorií, dětské závody zdarma, možnost potkat se s významnými československými sportovci a každý závodník obdrží doplněk běžecký výbavy s logem závodu. Prostě „za málo peněz, hodně muziky“. Nic podobného jsem za svoji 20-ti letou závodní kariéru nezažil.
Martin Navařík
Běh rodným krajem Emila Zátopka je bezpochyby top závod tohoto regionu, nazvala bych jej hřebem podzimu. Je to závod s hezkou myšlenkou – zavzpomínat a uctít památku legendárního běžce, nejlepšího českého sportovce a olympionika 20. století. Tohle je prostě srdeční záležitost pro mnoho běžců. Vždy se tu sejde pořádná oddílová parta a je to pro nás velká událost, na kterou se všichni moc těšíme. Závod jsem běžela dvakrát a pokaždé jsem si odnesla moc pěkné zážitky, které pak rádi s parťáky probereme u kuřete s chlebem, které s chutí zapijeme kofolou či pivkem. Trať není snadná a dokáže potrápit, ale podpora fanoušků na trati, především v Ženklavě, je úžasná a dokáže pěkně nakopnout. Člověk si pak snáz řekne: „Když nemůžeš, tak přidej!“ Atmosféra závodu je opravdu skvělá! Líbí se mi, že si mohou zazávodit i děti, jak v Rožnově, tak v Kopřivnici. Mé dcerky se loni zúčastnily dětských závodů v Kopřivnici, bylo to bezva a krásná trička byla příjemným bonusem. Zázemí závodu je perfektní, krásná trať nahoru dolů, parádní občerstvení na trase, doběhnutí do cíle v Dřevěném městečku je nezapomenutelné a závěrečný ceremoniál a vyhlášení je noblesní a milou tečkou tohoto závodu. A když to tak nějak vyjde a odnesete si i dárkový koš, nemá to chybu!
Lucie Kalafutová
Běh rodným krajem Emila Zátopka je pro mě srdeční záležitost, stejně jako třeba Košický maratón. Zúčastnil jsem se jej jako aktivní běžec, ale také v roli diváka, trenéra či pomocníka na trase. Všechny tyto role mají jedno společné, a to srdečnou atmosféru a setkání přátel, kteří mají obdobný cíl. Jednak uctít památku Emila Zátopka a zároveň se oddat sportu, který milují. Samotný závod je svým profilem obtížný, ale neznám běžce, který by netoužil překonávat překážky a velké výzvy. Běh rodným krajem Emila Zátopka je toho zárukou.
Saša Neuwirth
Je to pocta Emilovi, Dane, bežeckým parťákom, trénerovi. Neskutočný zážitok od štartu až po cieľ.
Lucia Stránská
Poprvé jsem se postavil na start BRKEZ při 10. ročníku, v době, kdy už jsem skoro deset let neběhal. Bylo mi dvaapadesát a říkal jsem si, že kulatý ročník je ten důvod podívat se pravdě do očí a zároveň překonat obrovský respekt, který jsem z tohoto závodu měl, když jsem běhal a netroufl si. Po nezodpovědně krátké „přípravě“ jsem absolvoval a splnil všechny cíle: přežil, doběhl v limitu a nebyl poslední. Z myšlenky, že jednou stačí, nějak sešlo. V každém roce, kdy to okolnosti a především zdraví dovolilo, běžel jsem znovu. Postupně se ke mně přidala dcera Katka, věrná běžecká parťačka, která i díky tomuhle závodu úspěšně poráží astma a naposledy i mě. V důsledku myšlenky Jiřího Harašty a zavedení týmové soutěže vznikl POHODA TEAM Kopřivnice a do startovního pole jsme přilákali další běžce, pro které se běh z rodiště do místa posledního odpočinku jednoho z největších atletů všech dob stal srdeční záležitostí. Na začátku jsem se zmínil o respektu, ten závod je nesmírně těžký, náročný profil prověří nejen fyzickou kondici, zároveň ověří zvolenou taktiku a vůli. Tohle všechno vám vyváží úžasná atmosféra na startu, skvělé povzbuzování kolem trati a ten nádherný pocit, když probíháte cílem a slyšíte z úst moderátora svoje jméno… Nevím, jestli letos budu moct běžet, ale jestli to jen trochu půjde, budu s POHODA TEAMEM Kopřivnice 18. září na startu. Čím víc nás bude, tím větší radost, tam někde nahoře, budou Emil s Danou mít!
Olda Rys
